Holčina, která doufá, že ji život ušetří a dovolí se smát. :)
 |
Referát - Koncentrační tábory
Koncentrační tábory za 2. světové války
Koncentrační tábor
Koncentrační tábor je zařízení, které hlavně během 2. světové války sloužilo k izolaci, terorizování a odstranění nepohodlných lidí. Skončili tu lidé, kteří překáželi a bylo nutno je "odsunout". Nacisté tu během války věznili kolem 26 milionů lidí z toho několik milionů Židů.Nacisté vězně mučili, vykořisťovali, týrali je hladem a většinu z nich nakonec zavraždili v plynových komorách. První tábory byly založeny v roce 1933. Od roku 1942 se staly dodavatelem německého zbrojního průmyslu a zásobárnou levných a bezprávných pracovních sil. Způsoby usmrcování byly odstřelování, zavádění kysličníku uhelnatého do vzduchotěsně uzavřeného prostoru a krystalická kyanovodíková sloučenina Zyklon B v plynových komorách. Kvůli nesnesitelným podmínkám v koncentračních táborech se mnoho vězňů pokusilo o útěk, ale téměř nikomu se nepovedlo utéct. Opatření proti uprchlíkům byla miniaturní minová pole, ploty s vysokým napětím a smečky zuřivých a hladových psů.
První koncentrační tábor byl založen 23. Března 1933 v dachau, pouhé dva měsíce po tom, co se Hitler stal říšským kancléřem. Účelem tábora bylo čířit strach napříč celou populací. Každý vězeň v táboře byl označen pomocí čísla přišívaného na oděv a barevného trojúhelníku. Značení u židovských vězňů se skládalo ze dvou trojúhelníků. Žlutý a barevný.
Antisemitismus (protižidovství)
Hrůzného vrcholu dosáhl antisemitismus v období mezi lety 1933 – 1945, kdy nacisté, příslušníci německé Národně socialistické dělnické strany, zabili v koncentračních táborech přes 6 milionů Židů. Všichni Židé museli nosit na šatech hvězdu, aby je každý na první pohled poznal a byli vyřazeni ze společnosti. Židé nesměli navštěvovat knihovny, sauny, plovárny, divadla atd. Nesměli měnit bydliště, měli zákaz vstupu do určitých ulic. Byly jim odebrány telefonní přístroje. Omezeni byli i v dopravě a časové omezení platilo i na poště či v obchodě. Zakázána jim byla i výuka v českých školách a nesměli mít soukromé doučování.
0pt;line-height:115%">Osvětim (Auschwitz)
Když bylo v roce 1939 poraženo Polsko, Osvětim bylo přejmenování na Auschwitz. Myšlenka na vytvoření tábora byla motivována kvůli přeplnění Slezských věznic a nutnosti dalšího zatýkání. Tábor Osvětim byl vybudován v roce 1940 také za účelem pro polské politické vězně z opuštěných kasáren v Osvětimi. Mimo jiné nebylo ani na škodu dobré dopravní spojení do Osvětimi. Měl sloužit jako nástroj teroru a vyhlazování Poláků, postupně sem však byli posíláni zejména Židi, ale také Rómové a jiní Evropané. V době vzniku tábor čítal 20 budov, postupně se ale rozrůstal. K tomuto byli používáni sami vězni jako levné pracovní síly. Nakonec se stal součástí tábora i mladší tábor v Březince další byl v Monowicích. Vznikla také spousta poboček.
Většina Židů deportovaných do Osvětimi byla bez registrace a identifikace poslána hned při příjezdu do plynu. Transport byl v utěsněných vagonech, jídlo se neposkytovalo, cesta trvala obvykle 7 až 10 dní, takže po otevření vagonu byly už staří lidé a děti většinou mrtví, zatímco ostatní ve stavu extrémního vyčerpání. Každému příchozímu bylo zkonfiskováno oblečení a osobní věci, byl ostříhán nakrátko, vysprejován desinfekcí, vykoupán, pak dostal číslo a zaregistroval se, od roku 1943 byli tetováni, podle toho z jakého důvodu vězeň přišel, dostal barevný trojúhelník přišitý na oblečení. K snídani dostal půl litru čehosi připomínajícího kafe, k obědu litr bezmasé polívky, k večeři černý chléb, máslo, salám a trochu čaje nebo kafe. Fotky po osvobození ukazují některé ženy vážící jen 23-30 kg. Příchozí děti šly většinou hned do plynu nebo do campů, kde měly stejné podmínky jako dospělí. Dvojčata někdy sloužila jako předmět lékařských experimentů stejně jako židovské ženy.
Vězni spali na slámě či tenkých matracích v místnostech pro maximálně 40 – 50 lidí pobývalo v průměru 200 vězňů. Lidé, kteří se nakazili, a byla malá pravděpodobnost rychlého uzdravení, byli posláni přímo do plynu nebo zabiti phenolem píchnutým přímo do srdce.
Na svou smrt a rozsudek čekali vězni na tzv. bloku smrti, to je místnost, kde zasedal Gestapo soud a vynášel rozsudky smrti, než byl vězeň vyveden a zastřelen, byl donucen se svléknout v umývárně (pokud jich bylo k popravě málo, byli vězni často zastřeleni už v umývárnách), dále tu jsou mučicí nástroje, malé přenosné šibeničky atd. Veřejné popravy byly pořádány na shromažďovacím náměstí.
Největší místnost v krematoriu byla márnice, která byla přetransformována na plynovou komoru, dále zde jsou spalovací pece, které mohly spálit až 350 těl denně, krematorium fungovalo v letech 1940-1943. Další stavby - nemocnice, kuchyně, sklady, dílny, garáže, kino, ubikace pro SS a Gestapo, strážní budovy, recepce pro nově příchozí vězně.
Z Osvětimi se podařilo uprchnout zhruba 10 – 15 vězňům během celé doby provozu tábora.
Tábory v Osvětimi a Březince jsou zpřístupněny návštěvníkům. Mezi nejvýznamnější objekty patří: zbytky krematorií, plynových komor, spalovacích hranic, železniční rampa, na níž probíhal výběr vězňů přivážených do tábora, rybník s lidským popelem, v Osvětimi pak "blok smrti". Kromě toho se v obou táborech dochovali bloky a část vězeňských baráků, hlavní táborové brány, strážnice, strážní věže a oplocení z ostnatého drátu. Některé zničené objekty byly zrekonstruovány z původních dílů, např. pece v krematoriu. Část objektů byla úplně zničena příslušníky SS zametajícími stopy zločinu. Některé objekty byly s ohledem na závažnost problému zrekonstruovány a umístěny na původní místo. Jsou to především "popravčí zeď" a hromadná šibenice na shromaždišti
Ještě dnes podávají koncentrační tábory celého světa kruté svědectví o tom, co dovede nenávist člověka k druhému člověku.
Uctívejme památku obětí fašismu a snažme se nedopustit, aby se někdy v budoucnu stalo něco podobného.
Zdroj: referaty-seminarky.cz/koncentracni-tabory/