sobota 19.10 2013
Další sobota. Další víkend. Co třeba tohle... Další sobota, která byla naprosto úžasná! Spadané listí, sluneční svit, dětský smích, když chytají padající listy ze stromů... Ne, tak třeba tu o Karkulce byste slyšet nechtěli? Zpátky do reality...
Dnešní sobota měla být užitá s mou kamarádkou, která nebydlí tak daleko ode mě. Měly jsme být u ní a péct muffiny. Píše se to tak, že jo? Včera, když jsme se vrátily ze školního výletu z Liberce, jsme šly koupit čokoládu, abychom to měli eňo ňůňo. Koupily jsme čokoládu. Hurá! Hořkou, velmi dobrou čokoládu, kterou prostě miluju, takže se mi už od včerejšího dne sbíhaly sliny. Mělo to být krásné kamarádské odpoledne, jedno z těch nejlepších, ale bohužel, ten den nám zkazila moje mamka. Bydlíme s rodiči na vesnici, v takové díře světa. Ti, kteří tam bydlí, také to určitě znají. Přišel podzim, seká se tráva na zimu, uklízí se dříví, hrabe se listí a musí se zrýt záhony. Ano, tohle nám to překazilo. No nenaštvalo by vás to? Zkrátka a jednoduše jsem musela zůstat doma a pomáhat mamce jak s úklidem doma, tak venku.
Zatímco ona vařila sobotní oběd, já jsem musela zametat a vytírat. Luxovala jsem obývák a do toho se mamce podařila rozbít skleněná dóza, co máme v kuchyni, takže ta oves či co to bylo v tom, se musela také všechna vyhodit i s tou dózou, protože by tam mohly být střepy. Fajn, před tím jsem tam luxovala, takže co lepšího se mohlo stát?
Také jsem se musela postarat o kočičí "toaletky" a zkusit učesat našeho psa. Ne, že bych to nedělala, ale on to nemá rád. Kousl mě. Ne nijak hodně, jenom stiskl zuby, ale i tak to zabolelo.
Takže ve finále jistě uznáte, že to mohlo být krásné odpoledne s kamarádkou, ale místo toho jsem dělala tohle všechno a ještě hrabala venku listí, které mi vítr bral zpátky. Oh, mrzí mě to, ale co se dá dělat? Také mám trochu výčitky z toho, že vůbec nepíšu dál svou kapitolovou povídku. Ano, jsem totiž jedna z těch teen girls, co jsou zamilované do Twilight ságy a píšou o tom povídky. Mám sice několik kapitol už předepsaných, ale prostě nemám náladu na to, abych psala dál. Má poslední předepsaná kapitola čítá něco kolem 3000 tisíc slov. Ta další jich má asi 200, takže všichni vidíme ten rozdíl.
Také se učím hrát na kytaru. Dnes jsem ji po týdnu vytáhla a zkoušela si osvěžit v paměti to, co už umím. Takže písničky jako Prší, prší a Kočka leze dírou to jistily. Střídání akordů, učení se pár nových a listování zpěvníkem se k tomu všemu přidalo. Cvičila jsem něco málo přes hodinu, šťastná, že mi to šlo. Když jsem skončila, položila jsem opatrně ten drahocenný nástroj na postel hned vedle obalu na kytaru s tím, že ještě večer budu trénovat, takže je zbytečné ji uklízet. Když jsem se večer vrátila vykoupaná zpátky do pokoje a chtěla vzít kytaru do ruky s tím, že si na ni zabrnkám, zůstala jsem stát jako opařená, protože má krev ve mně zatuhla. Byla prasklá struna! "OH my gosh, to není možné!" zareagoval jsem. Nebo alespoň podobně. Popadla jsem ji do ruky a běžela to říct rodičům. Měli jste vidět jejich nadšené výrazy. -_-
Závěrem dne píšu tenhle článek, protože jsem opět po týdnu zabrousila na tento blog a napadlo mě, ž by to chtělo dodat něco nového. A co může být lepšího, než novinky z vydařené soboty? Nedávno jsem rozbila mámy oblíbený hrneček, tak trochu doufám, že mě přepadne štěstí. Má trochu zpoždění, řekla bych...
A to jsem ještě nezmínila týden, který tomuto všemu předcházel... Škola... ve čtvrtek jsme psali písemku ze zemáku, ze všech krajů České republiky, dostala jsem dvojku. Gr, byl to primitivní, takže se vsadím, že mi to uteklo tak o půl bodu. No jo, ne všechno může být perfektní. Také jsme psali z matiky, ale už nevím kdy. Naše učitelka je taková, že známky jen tak nepřidává, takže to hodnocení se na bakalářích objeví možná tak v lednu před vysvědčením. Super, ne? (Ano, miluju ironii).
Tímto tentokrát končím, uvidíme se u dalšího článku, který bude... doufejme, že co nevidět! :) Zatím se mějte... :)